Radioterapie

Léčení nádorových onemocnění se v současné době opírá o tři hlavní metody: chirurgie, chemoterapie a radioterapie, přičemž tyto tři hlavní terapeutické postupy se často kombinují. Radioterapie nádorových onemocnění je založena na účincích ionizujícího záření na živou tkáň, kdy dostatečně vysoké dávky záření jsou schopny inaktivovat a usmrcovat buňky, v tomto případě buňky nádorové. Radiační likvidace nádorových buněk může být součástí účinné kurativní terapie vedoucí k úplnému vyléčení nádorového onemocnění, v těžších a pokročilejších případech pak paliativní terapie, zmírňující a zpomalující průběh onemocnění.

Strategickým cílem radioterapie je selektivní likvidace nádorového ložiska při co nejmenším poškození okolních zdravých tkání. Ozáření okolních tkání se přitom nikdy nedá zcela vyhnout. Do cílové oblasti je třeba zavést dostatečně vysokou dávku záření (pro nádorové buňky letální - tumorózní kanceroletální dávku) takovým způsobem, aby okolní zdravé tkáně nebyly enormně poškozeny. Úkolem radioterapie v klinické praxi je najít optimální kompromis mezi těmito dvěma protichůdnými požadavky.

Jako ionizační záření se dnes používá při léčbě převážně svazky elektronů či fotonů. Nová možnost je pak použití hadronů, tedy terapie využívající protony a lehké ionty. Tyto částice předávají maximum své energie na konci své dráhy v tzv. Braggově píku, což umožňuje výhodně zaměřit ozařování na oblast nádorových buněk při co nejmenším poškození zdravých buněk.